Daniel hledal program pro vlastní autoservis. S kamarádem Milanem o něm začali mluvit na jaře 2025. Dnes s Petrem Chovancem a programátorem Petrem Crhou budují ServisPro. Čtyři autíčkáři vyprávějí o vývoji přímo na dílně, prvních zákaznících i o tom, kolik vlastního času stojí vytvořit nástroj, který ho má ostatním šetřit.
Autor: Tým ServisPro
Zpracováno z rozhovorů se čtyřmi členy týmu. Zkušenosti a údaje odpovídají září 2026.
Vlastní autoservis, každodenní zakázky a program, který pořád nevyhovoval. Tak začíná příběh ServisPro. Daniel Kocourek chtěl mít práci na dílně lépe pod kontrolou a zachovat si nezávislost na dodavatelích dílů. Na jaře 2025 o tom začal mluvit se svým dlouholetým kamarádem Milanem Juřenou.
Představa byla skromná. „Prvně jsem myslel, že by to bylo jen pro naše dílny a případně kamarády,“ vzpomíná Daniel. Společně s jeho bratrem Petrem Chovancem a programátorem Petrem Crhou ale postupně začali vytvářet něco, co našlo uživatele i mimo jejich vlastní okolí.
Petr Crha dodnes popisuje ServisPro jako aplikaci, kterou vyvíjeli s klukama na dílně. Právě tam se potkávají dva pohledy: zkušenost lidí, kteří opravují auta, a práce člověka, který jejich požadavky převádí do softwaru. Někdy se shodnou rychle. Jindy se z jednoduchého nápadu stane debata o tom, jak vlastně má celý systém fungovat.
BMW E92 330d Petra Chovance. Automechanika je pro něj práce, zájem o auta pokračuje i po zavření dílny.
Přátelství, které začalo dávno před ServisPro
Daniel zná Milana z víceletého gymnázia, od Milanových jedenácti let. Petra Crhu zná od jeho osmi: Daniel i Milan jsou dlouholetí kamarádi jeho táty. S Petrem Chovancem ho spojuje sourozenecký vztah. Když tedy začali řešit společný projekt, měli už za sebou kus společného života.
Každý ale přišel s jinou zkušeností. Daniel s provozem vlastního autoservisu, Milan také s podnikáním v zahraničí, Petr Chovanec s každodenní prací mechanika a Petr Crha s programováním. Rozdíly mezi nimi postupně začaly ovlivňovat podobu aplikace i způsob, jakým ji představují zákazníkům.
Daniel Kocourek: zkušenost z dílny a osobní nasazení
Pětatřicetiletý vyučený automechanik aktivně podniká čtyři roky. Prošel si také prací servisního technika a leteckým průmyslem. Ve vlastním autoservisu poznává, kde při zakázkách vzniká zmatek a co by mu pomohlo. Sám sebe označuje za srdcaře, který je projektu schopný věnovat téměř všechen čas.
Milan Juřena: praxe, obchod a otázka „co teď dává smysl?“
Třiatřicetiletý absolvent strojní průmyslovky strávil přibližně deset let v Nizozemsku jako podnikatel. Během tamního působení se podílel i na vedení autoservisu. V Česku se zhruba dva roky věnuje práci automechanika. Do týmu přináší praktický pohled na to, co projekt potřebuje a co může počkat.
Petr Chovanec: každodenní realita automechanika
Danielův bratr pracuje jako automechanik čtyři roky. Při vývoji se opírá o skutečné situace z autoservisu. U počítačů se naopak s nadsázkou označuje za antitalenta. I jeho pohled pomáhá klást důležitou otázku: bude se v tom dobře pracovat člověku, jehož hlavní odborností jsou auta?
Petr Crha: od nápadu k fungující aplikaci
V IT podniká něco přes rok. V ServisPro se věnuje programátorské části, od logiky aplikace po zabezpečení. Díky ostatním poznává fungování autoservisů a řeší požadavky, na které by podle svých slov sám jako programátor nepřišel.
BMW F01 740d Petra Crhy. Také programátora ServisPro s ostatními spojuje nadšení pro auta.
Dlouholeté vztahy neznamenají, že se na všem automaticky shodnou. Milan vidí rozdíly hlavně v prioritách. Daniel i v životních cílech. Petr Crha považuje za zásadní umět najít kompromis. Na konkrétních rozhodnutích se ukazuje, jak taková spolupráce vypadá v praxi.
Opravit auto a uhlídat všechno kolem
Zákazník přiveze auto a později si ho vyzvedne. Mezitím však servis kromě opravy řeší objednávky dílů, komunikaci, evidenci práce, reklamace a další zakázky. Petr Chovanec upozorňuje právě na komunikaci s dodavateli a reklamace dílů. Daniel přidává zkušenost, která původní motivaci vystihuje velmi konkrétně:
„Já osobně jsem zapomínal do zakázek dávat díly.“
Daniel Kocourek
Motor Danielova BMW E61 během opravy. Pohled do dílny, kde se vedle aut rodily také nápady pro ServisPro.
Díl se při opravě použije, ale v evidenci zakázky chybí. Právě takové mezery chtěl Daniel lépe hlídat. Hledal program odpovídající potřebám své dílny a zároveň nechtěl být závislý na jednom dodavateli náhradních dílů. Nezávislost patří mezi původní důvody vzniku projektu také podle Petra Chovance.
Z této potřeby postupně vyrostla širší správa autoservisu se zakázkami, fakturací, skladem a rezervacemi. Přínos začali vidět také majitelé aut. Daniel si jako jeden z prvních povzbudivých momentů vybavuje jejich reakce na servisní knížku.
Firemním mezníkem se stalo 4. září 2025, kdy převzali společnost, pod kterou projekt rozvíjejí. Jeho začátky ale sahají k rozhovorům z jara téhož roku. Od prvních úvah o programu pro vlastní dílny se postupně dostávali k potřebám dalších servisů a řidičů.
Co si může majitel zapsat do servisní knížky?
Jedna z debat se týkala zdánlivě jednoduché věci: vlastních zápisů majitele vozidla. Má si člověk do servisní knížky doplnit i starší událost? Jak daleko zpětně? A co z takového záznamu má vidět někdo, kdo si později otevře VIN report?
Pro majitele je možnost doplnit minulost užitečná. Může si uspořádat informace, které dosud uchovával jinde. Tým ale současně řešil, jak zabránit tomu, aby se možnost vlastních zápisů stala cestou k manipulaci s historií prezentovanou v reportu.
Výsledkem byl kompromis. Zákazník může zaznamenávat užitečné údaje i hodně zpětně, avšak pro vlastní účely. Tyto jeho vlastní zápisy se do VIN reportu nepromítají. Osobní evidence tak zůstává použitelná a má jasně vymezený vztah k reportu vozidla.
Na tomto příkladu je vidět, co všechno se může skrývat za jedním políčkem v aplikaci. Než ho programátor vytvoří, musí se tým domluvit, komu informace slouží a kde se má zobrazovat.
Petr Crha svůj postoj shrnuje otevřeně: „Jsme tvrdě proti tomu, aby se auta stáčela.“ Servisní historie pro něj patří mezi hlavní důvody, proč projekt rozvíjet. Už na začátku ho oslovila představa digitální knížky, která se neztratí jako papírový sešit a může sloužit i dalším majitelům auta.
Jak funguje část aplikace určená řidičům, představuje digitální servisní knížka pro majitele vozidel.
Škoda Superb II 2.0 TDI Daniela Kocourka. Každodenní dopravu obstarává v době, kdy jeho BMW prochází opravou.
„Tohle teď nepotřebujeme“ je někdy důležité rozhodnutí
Petr Crha mezi nápady, které ho během vývoje překvapily, jmenuje sklad nebo AI nacenění. Přiznává, že bez ostatních by na některé funkce nepřišel. Jejich zkušenost ukazuje, co se na dílně opakuje a kde má smysl hledat úsporu práce.
Mechanici zase poznávají, kolik práce znamená převést běžný postup do softwaru. Milan právě tohle považuje za jedno z velkých překvapení. Co člověk při opravě udělá téměř automaticky, musí aplikace zvládnout podle promyšlených pravidel. Na otázku, co vypadalo jednoduše, ale nakonec dalo spoustu práce, Daniel odpovídá: „Všechno.“
S dalšími nápady přichází potřeba vybírat. „Někdy je podle mě důležité říct si i ‚tohle teď nepotřebujeme‘, i když to zní jako dobrý nápad,“ vysvětluje Milan. Pro malý tým znamená každá nová funkce rozhodnutí, čemu věnuje další čas a co odsune.
Petr Crha oceňuje práci ostatních také mimo vývoj: telefonování zákazníkům, reklamu nebo pravidelnou tvorbu obsahu na sociální sítě. Sám by podle svých slov všechny tyto činnosti nezvládl. Petr Chovanec vzájemnou pomoc popisuje stručně: „Když jeden tápe nebo nestíhá, druhý ho podrží.“
Zlom přišel, když aplikaci začali používat cizí lidé
Pro Milana byl důležitý moment, kdy ServisPro začaly používat servisy, které osobně neznali. Původní představa programu pro vlastní okolí dostala nový rozměr. Někdo další se rozhodl svěřit aplikaci část své každodenní práce.
Získávání zákazníků přitom Milan i Petr Chovanec řadí mezi nejtěžší části projektu. Autoservis má své zaběhnuté postupy. Jeho majitel potřebuje pochopit, co mu změna přinese a proč jí má věnovat čas. Petr Chovanec by na námitku „další software nepotřebuju“ reagoval nabídkou: „Pojďte, dejte mi patnáct minut a ukážu vám proč.“
Další výzvou je získat podrobnou zpětnou vazbu. Daniel připomíná, že lidé na dílně často nemají prostor rozepisovat své potřeby. Bez jejich zkušeností se ale obtížně rozhoduje, co zlepšit. Milan by se proto při novém začátku ptal zákazníků víc ještě před vývojem. Petr Crha by od počátku věnoval větší pozornost marketingu.
Dnes už vedle jejich vlastních zkušeností existují také konkrétní ohlasy zveřejněné na webu ServisPro. Majitel autoservisu Ivo Gold v referenci píše:
„Všechno mám přehledně pohromadě, zakázky se neztrácí a šetří mi to čas.“
Ivo Gold, majitel autoservisu
Ukázka z reference zveřejněné na webu ServisPro.
Libor Hrabčík v tamní referenci vyzdvihuje přístup k zakázkám, dílům a servisní historii z mobilu při práci v terénu. DeniCar zase oceňuje možnost zvládat většinu činností z telefonu. Jsou to konkrétní způsoby používání, podle kterých může tým posuzovat, zda vývoj pomáhá i v jiných provozech.
Celá hodnocení najdete na hlavní stránce ServisPro v části se zkušenostmi uživatelů.
Co projekt změnil u nich samotných
Daniel díky projektu začal jinak přemýšlet o propagaci vlastního autoservisu. Dříve podle svých slov marketing dostatečně nevyužíval. Dnes vidí, jakou odezvu může přinést třeba nabídka odeslaná zákazníkům přes ServisPro. Poznatky ze společného projektu tak uplatňuje přímo ve svém podnikání.
Osobnější lekcí je pro něj klidnější komunikace. Svůj temperament nezastírá a říká, že na něm pracuje. Petr Crha se učí lépe domlouvat s týmem. Milan i Petr Chovanec zmiňují trpělivost. Všichni postupně zjišťují, že domluvit se na cíli a dotáhnout společnou práci jsou dovednosti, které potřebují stejně jako mechaniku nebo programování.
Kdyby začínali znovu, změnili by řadu věcí. Petr Chovanec by chtěl větší rozpočet, Milan dřívější rozhovory se zákazníky. Daniel to přirovnává ke stavbě domu: podruhé už člověk ví, co by udělal jinak. Jejich zkušenosti vznikají za pochodu, při rozhodnutích, jejichž výsledek předem neznají.
Mimo obrazovku
Čtyři autíčkáři. A jeden rozdělaný motor.
Auta pro ně zůstávají společným tématem i ve chvíli, kdy zavřou aplikaci. Pohled do jejich garáží ukazuje výraznou převahu naftových motorů.
Petr Crha má BMW F01 740d.
Milan Juřena jezdí v Mercedesu-Benz W163 ML 270.
Petr Chovanec má BMW E92 330d.
Daniel Kocourek má BMW E61 530d, aktuálně s rozdělaným motorem. Každodenní dopravu proto zajišťuje Škoda Superb II 2.0 TDI .
I vlastní auto mechanika si někdy musí počkat. Mezi zakázkami, vývojem a rodinou je potřeba najít čas také na něj.
BMW E61 Daniela Kocourka během opravy ve vlastní dílně.
Za aplikací jsou i večery, které mohli strávit jinak
Daniel i Milan přiznávají chvíle, kdy pochybovali, jestli má cenu pokračovat. Petr Chovanec mluví o nejistotě, zda se všechny odpracované hodiny vyplatí. K vývoji se přidává získávání zákazníků, vyjednávání partnerství a rozhodování, do čeho ještě vložit čas a prostředky.
Pro Daniela má nejistota velmi osobní rozměr. Má rodinu, děti a vlastní podnikání. Nový projekt tak poměřuje i tím, jak ovlivní život a práci, které budoval před ním. ServisPro dnes nazývá svým „třetím miminkem“, zároveň ale otevřeně mluví o čase, který kvůli němu nemohl věnovat dětem.
Ostatní zmiňují volné večery, energii a nervy. Vedle toho ale také zkušenosti a hrdost, že se jim společně podařilo dostat nápad do fungující podoby. Petr Chovanec oceňuje právě to, že navzdory rozdílům mezi nimi vzniklo něco, co lidé používají.
V jejich příběhu tak zůstává určitý paradox: nástroj na úsporu času zatím stojí jeho tvůrce spoustu vlastního času. Zprávy od spokojených uživatelů jim dávají důvod v práci pokračovat.
Mercedes-Benz W163 ML 270 Milana Juřeny. Auta ho provázejí v práci i mimo ni.
Kam chtějí ServisPro dostat
Milan by chtěl, aby ServisPro používaly tisíce autoservisů a postupně se prosadilo napříč Evropou. Petr Chovanec si přeje zahraniční rozvoj a mnoho spokojených uživatelů. Petr Crha vidí prostor pro komunitu mechaniků i širší využití servisní knížky. Daniel mluví o platformě, která propojí potřeby servisů a majitelů vozidel.
Danielovou inspirací jsou také bratři stojící za Tank ONO. Obdivuje jejich vytrvalost a to, že dokázali vybudovat známou značku. Vlastní budoucnost ale nechce popisovat velkými předpověďmi. Když se ho někdo zeptá, jak bude autoservis vypadat za deset let, připouští, že si to netroufá odhadovat.
O to konkrétněji tým pojmenovává zásady, které chce při růstu zachovat. Milanovi záleží na jednoduchosti. Petr Chovanec nechce závislost na jediném dodavateli. Daniel chce, aby firma zůstala skutečně užitečná svým zákazníkům. Petr Crha považuje za důležité nepřestat aplikaci rozvíjet.
Úspěch pro ně tedy bude mít různé podoby. Společným měřítkem zůstává, zda se se systémem lidem dobře pracuje a zda jim pomáhá v běžném provozu.
Více času na to důležité. Pro každého trochu jinak.
Pro Milana znamená více času na to důležité možnost opravovat auta a věnovat se zákazníkům, místo aby mechanik večer doháněl papírování. Daniel a Petr Chovanec odpovídají jednoduše: rodina a děti.
Od rozhovorů na jaře 2025 ušli společně kus cesty. Naučili se věci, které na začátku neuměli, hledali kompromisy a získali první zákazníky mimo své okolí. Další práce je před nimi. Důvod, proč se do ní pouštět, má ale pořád blízko k původní potřebě jedné dílny: mít ve věcech lepší přehled a uvolnit si ruce pro něco dalšího.
Když Daniel přemýšlí, co by si lidé měli jednou vybavit při vyslovení názvu ServisPro, přeje si docela obyčejnou větu:
„To je ten systém, co mi usnadňuje život.“
Komentáře
Zatím tu není žádný komentář. Buď první!